Hlíznatá zelenina v kuchyni

Dnes si představíme pět druhů zeleniny, které mají společnou jednu věc: rostou pod zemí. Ve všem ostatním se ale úplně liší – ať už jde o tvar, použití, nebo chuť. Začneme notoricky známými bramborami, ale skončíme u takových neznámých jako je např. maniok či topinambur.

Brambory

Brambory pocházejí z Jižní Ameriky z polí Inků. Do Evropy se dostaly v 16. století, ale v našich zemích se o jejich rozšíření zasloužila až Marie Terezie.

Rozlišujeme tři varné typy brambor:

bramboryA: vhodné pro vaření ve slupce a do salátů. Po uvaření zůstávají hlízy tuhé a pevné.
B: přílohové brambory. Po uvaření se mírně rozpadají a moučnatí.
C: Vhodné pro přípravu kaší, těsta, bramboráků, hranolek apod. Hlízy po uvaření moučnatí a rozsypávají se.

Brambory obsahují značné množství sacharidů, bílkoviny a vlákniny, dále pak vitamín C a draslík.
Brambory můžeme v kuchyni využít prakticky kdekoli. Můžeme je vařit, smažit, opékat, péct nebo zapékat. Nejméně vitamínů ztrácí při vaření ve slupce. Na trhu jsou po celý rok.

Batáty

Batáty známe také pod názvem sladké nebo indické brambory. Původní vlastí batátů je Peru a Kolumbie a do Evropy se dostaly v 16. století. Hlízy chutnají nasládle a při vaření uvolňují trochu škrobu, vaříme je proto neloupané, jen dobře omyté. Používají se podobně jako brambory: od příloh až po sladké pokrmy.
Batátové hlízy obsahují 70% vody, 24% sacharidů a 2% bílkovin. Energeticky jsou dvakrát výživnější než klasické brambory.
Při nákupu vybíráme menší až střední hlízy s hladkou neoschlou slupkou. K dostání po celý rok.

Topinambur

TopinamburTopinambur seženete na našem trhu pod mnoha názvy: slunečnice topinambur, topinambur hlíznatý, židovské brambory nebo jeruzalémské artyčoky. Jde o podzemní hlízy slunečnice pocházející z Ameriky. I topinambur se k nám dostal v 16. století a i přes jednoduchost pěstování nikdy nedosáhl takové obliby jako brambory.
Hlízy topinamburu poznáte podle jemně oříškové chuti. Nejčastěji se vaří ve slupce, dusí nebo peče. Syrový se někdy přidává do salátů.
Hlízy obsahují významné množství vitamínů A, B1, B2, C a D a inulinu. Hlízy vypěstované v Evropě najdete na trhu od října do května.

Jam

Jamy jsou podzemní hlízy ovíjivých rostlin rodu Dioscorea. Jejich původní domovinou je tropická Asie. Syrové obsahují jedovatý alkaloid dioskorin, který se ale tepelnou úpravou ztrácí. Hlízy jamu při vaření uvolňují škrobnatý šlem, proto je raději vaříme ve slupce. Pak uvařené hlízy nakrájíme a opečeme, nebo rozmačkáme na kaši.
Jamové hlízy obsahují hodně škrobu a vitamíny skupiny B a vitamín C. Na trhu jsou k dostání po celý rok.

Maniok

Maniok nebo také kasava, yuca či tapioca. Pochází z tropické Ameriky a jde o rostlinu z čeledi pryšcovitých. Syrové hlízy obsahují malé množství kyanidu, kterého se ale snadno zbavíte tepelnou úpravou či kvašením.
Hlízy manioku se obvykle oloupou, uvaří a poté rozmačkají na kaši. Doporučuji vařit v mléce nebo zeleninovém vývaru.
Maniok obsahuje až 88% sacharidů a vitamíny skupiny B a C. Je velmi lehce stravitelný. Na trhu je k dostání po celý rok. Často také ve formě maniokové mouky.

Líbí se vám článek? Doporučte jej ostatním:

One Comment - Napsat komentář

Přidejte komentář

Tento web používá soubory cookies. Používáním webu s tím souhlasíte. Podrobnosti

Do vašeho počítače mohou být během používání tohoto webu dočasně uloženy soubory cookies. Pomáhají nám analyzovat návštěvnost, zobrazovat personalizované reklamy, nebo vám usnadnit používání některých služeb webu. Cookies jsou používány výhradně za účelem zkvalitňování služeb a nejsou nijak nebezpečné. Účelem této zprávy je splnění povinnosti informovat Vás, že cookies jsou nezbytnou součástí tohoto webu a jeho používáním s tím souhlasíte. Po stisknutí tlačítka „rozumím“ Vás následující rok tato zpráva nebude znovu obtěžovat.

Zavřít