Hra na netradiční hudební nástroje

Klasické hudební nástroje, jako je kytara, klavír nebo bicí, zná asi každý. Ale oblast hudebních nástrojů je daleko více rozmanitá. V každém koutě světa existují domorodé hudební nástroje, o kterých se mnohdy ani neví, jak na ně hrát. Tento článek nepůjde tak daleko, ale představí méně využívané strunné nástroje jako banjo nebo mandolínu.

Hra na Banjo

Mezi netradiční strunné nástroje rozhodně patří banjo a mandolína, přestože ještě před pár lety za doby trepmů u nás bylo například banjo velmi oblíbené. Názvy jsou možná podvědomě známé, ale málo kdo ví, jak přesně vypadají nebo jak se na ně hraje. Rozhodně si nejsou tyto nástroje podobné ani nijak příbuzné.

Banjo

Banjo je drnkací hudební nástroj, jehož tóny vznikají podobně jako u kytary, rozechvěním struny mezi nultým pražcem a kobylkou. Díky hmatníku jdou struny zkracovat a tím tak dosáhnout vyššího tónu. Existuje čtyřstrunné, pětistrunné a šestistrunné banjo. Banjo se skládá z několika částí – krku, těla, kobylky a strun.

Neobvyklou částí banja je blána. Ta kdysi bývala z oslí nebo hovězí kůže, u nich byla ovšem potřeba vlhkost a tak byly nahrazeny blánou umělou. Pro tradičnější vzhled, je často umělá blána se vzhledem kůže. Další zajímavostí je ladění, není totiž jednotné. U každého banjo je to jinak, podle stylu hudby, která se hraje a někdy i podle konkrétních písní.

Českými známými představiteli hry na banjo jsou Robert Kodym, který hrál na čtyřstrunné banjo, Ivan Mládek, který používal banjo tentorové nebo Marko Čermák z Greenhorns, který hrál na banjo pětistrunné, pro které je typický kolík páté struny na boku.

Na banjo se hraje za pomocí prstýnků. Jsou dva typy, jeden je na palce a druhý na zbylé dva prsty. Prstýnky se liší tvarem i materiálem. Tvar ovlivňuje hru, prstýnek se špičatým koncem bude hrát ostřeji a výrazněji, když to kulatý konec nezpůsobí tak pronikavou hudbu. Nejdůležitější je, aby byly odolné a při hraní se nedeformovaly.

Mandolína

Mandolína je drnkací pražcový nástroj s čtyřmi páry strun. Hraje se na ni za pomocí trsátka, který struny rozdrnká. Nejbližší hudebním nástrojem, ke kterému ji přirovnat jsou housle. Rodištěm mandolíny je Itálie, a existuje tedy italský typ. Ten je loutkového typu, tedy kapkovitého tvaru, struny jsou nataženy od kovového struníku přes jednodílnou kobylku. Obvykle je využíváno dřevo rezonančního smrku nebo javoru, ale kvalitnější nástroje jsou vyráběny z palisandru nebo mahagonu a mají díly z ebenu.

Portugalský typ je oproti italskému více cibulovitý a zvukově se spíše podobá kytarám, má delší zvuk. Není tak nafouklá a tak se lépe drží. V dnešní době je mandolína často využívána v country a to v podobě elektroakustické se snímačem.

Mandolína je praktický hudební nástroj, je malá, tudíž se hodí k cestování a doma nepřekáží.  Často láká malé děti, díky své velikosti, snadněji umáčknou struny a lépe se jim drží. Naopak nemusí být vhodná pro velké lidi se silnými prsty.

Oba zmiňované strunné hudební nástroje se nadají klasicky naladit pokud použijete ladičky a metronomy, existují i specializované bluegrassové ladičky, určené přímo pro bluegrassové nástroje. Pro hraní je důležitý rytmus, muzikanti tak využívají metronom, který jím ho určuje. Pro Banjo ani mandolínu není potřeba nijak speciálního metronomu.

Líbí se vám článek? Doporučte jej ostatním:

Přidejte komentář