Navštivte Českosaské Švýcarsko

Českosaské Švýcarsko okouzlí krásnou a mystickou přírodní scenérií Labských pískovců. Díky své rozloze 700 čtverečních kilometrů patří k posledním velkým přírodním oblastem Evropy. Najdete zde národní parky České Švýcarsko a Saské Švýcarsko obývané vzácnou faunou a flórou.

Národní park České Švýcarsko

Sokolí hnízdo (Falkenhorst)

České Švýcarsko získalo status národního parku v roce 2000. Vznikl jako čtvrtý a poslední národní park v České republice. Záměrem zřízení bylo ochránit tento ojedinělý komplex pískovcových měst a skalních stěn, zdejší faunu a flóru a pokusit se navrátit této majestátné krajině její přirozený ráz. Už dnes můžeme pozorovat výsledky této snahy – do lesů se vrací jedle bělokoré, sokoli stěhovaví a v řece Kamenice už zase plavou lososi. Níže je několik tipů na místa, která byste si rozhodně neměli nechat ujít:

Pravčická brána

Je jedinečný skalní most z pískovce široký 27 metrů a vysoký 16 metrů. Národní památkou je od roku 1963. V minulosti byl povolen přístup i na oblouk brány, což mělo ale za následek uspíšení erozních procesů. Přístup do areálu s Pravčickou bránou je zpoplatněn, v rámci výletu se zde můžete také občerstvit v místní restauraci, nebo občerstvení. K návštěvě zve také muzeum Národního parku České Švýcarsko v prvním patře zámečku Sokolí hnízdo.

Jetřichovické vyhlídky

Nádherné panorama je možné obdivovat také z kryté vyhlídky vybudované na Mariině skále. První vyhlídkový altán tu postavil v už první polovině 19. století kníže Ferdinand Kinský, jenž skálu také pojmenoval, a to po své manželce. Nedaleko se skví také další zajímavé vyhlídky: například Rudolfův kámen nebo Vilemínina vyhlídka.

Köglerova stezka

Tato nejstarší česká naučná stezka byla otevřena už v roce 1941 přírodovědcem Rudolfem Köglerem. Po jeho smrti však byla opomíjena, obnovena byla až v roce 2006.  Výchozím bodem je náměstí v Krásné Lípě, stezka dále prochází Lužickými horami, národním parkem, skalními útvary Kyjovského údolí plného skvostných ukázek lidové architektury a vede až na vrchol Vlčí hory.

Edmundova soutěska

Skutečnou divokou romantiku představuje skalnatý kaňon říčky Kamenice se stěnami místy vysokými až 150  metrů. Kus trasy lze jít pěšky, zbylou část téměř kilometrové cesty zajišťuje projížďka pramičkou se zkušenými bidelníky.

Národní park Saské Švýcarsko

NP Saské Švýcarsko je jediným národním parkem v Sasku. Jedná se rovněž o jediný skalní národní park v Německu.  Byl založen v roce 1990 a v současnosti se zde dají objevit i zbytky z období křídy a své místo tu mají také některé druhy flóry a fauny z doby ledové.

Bašta

Bašta je nejvýznamnější skalní formace Saského Švýcarska a nejoblíbenějším místem výletů v regionu. Vzpíná se 194 metrů nad pravým břehem Labe a dá se k ní dostat hned po několika přístupových cestách.  Nejpohodlnější cesta vede z placeného centrálního  parkoviště. Pokud dáváte přednost romantice a nehledíte na délku trasy, potom zvolte za výchozí bod lázeňské městečko Rathen.

Brand

Skalní hřeben Brand je oblíbeným vyhlídkovým bodem Labských pískovců. Na vrcholu se nachází hotel s restaurací a terasou, odkud je nádherně vidět do okolí. Vlevo je výhled na Šrámové kameny (Schrammsteine) a Císařskou korunu (Kaiserkrone), opodál na Oblý kámen (Zirkelstein), Papežův kámen (Papststein), Kněžův kámen (Pfaffenstein), Liliový kámen (Lilienstein), Králův kámen (Köningstein) a nakonec úplně napravo Baštu (Bastei). Při dobrém počasí je možné vidět i České středohoří a Krušné Hory.

Malířská stezka

Malířská stezka je jednou z nejpozoruhodnějších a nejoblíbenějších turistických stezek v Německu. Tu a tam prolíná skalní svět Saského Švýcarska včetně nejhezčích míst regionu. Zdejší údolí, skalní sochy a vyhlídky fascinovaly už před více jak 200 lety nejednoho známého malíře, hudebníka či básníka.

Pevnost Köningstein

Tato skalní pevnost se může honosit tím, že je jednou z největších v Evropě. Za své téměř 750 let staré historie vystřídala mnoho funkci – od kláštera, po vězení až po lazaret a podobně. Dnešní podoba je souborem staveb z doby gotiky, renesance, baroka a 19. století.

Foto: Wikipedie – uživatel Huhelnik

Líbí se vám článek? Doporučte jej přátelům:

Přidat komentář