Drtič odpadů je velkým pomocníkem v každé domácnosti. Rozdrtí veškeré zbytky potravin a dalšího organického materiálu a vzniklý kal rychle a čistě pošle do kanalizace. Ale pokud jde o kanalizaci veřejnou, může vám na dveře brzy zaklepat úředník s vysokým účtem za pokutu.
Na drtič odpadů je potřeba povolení
Čtete správně. Drtič odpadů totiž nepatří mezi běžné vybavení domácnosti, jak by se mohlo zdát. Je totiž napojen přímo na veřejnou kanalizaci a její správce (obvykle obec) ho v sytému obvykle nevidí rád. Problémem je kal vzniklý rozdrcením běžného kuchyňského odpadu. Díky němu se do odpadní vody dostává nadlimitní množství pevných částic, se kterými mohou mít některé čističky problémy.
O povolení instalace drtiče odpadu je proto potřeba zažádat na příslušném městském úřadě. Za nepovolené provozování drtiče může být uložena pokuta v řádu tisíců korun. Odhalení je bohužel celkem snadné, stačí všímavý soused (drtiče bývají hlučné). Návštěvě úředníků se vyhnete pouze tehdy, máte-li domácnost napojenou na bezodtokovou žumpu nebo malou domácí čističku.
Stojí drtič odpadů za takovou námahu?
Jestliže rádi a často vaříte nebo se snažíte chovat šetrně k životnímu prostředí, pak rozhodně ano. Biologický odpad tvoří zhruba 40% běžného odpadu domácnosti. Tvoří se na něm plísně, slouží jako živná půda pro různé druhy bakterií a už v krátkém čase nepříjemně zapáchá. Je mnohem jednodušší shrnout po přípravě nedělního oběda všechny zbytky jídla, slupky od brambor a použité papírové ubrousky do dřezu a nechat drtič odvést veškerou špinavou práci.
A co všechno se může do drtiče dát? Veškeré zbytky jídla (včetně kloubů nebo malých kostí), slupky z ovoce a zeleniny (ale i celé plody či košťály), skořápky ořechů a vajec, pecky z ovoce, použité čajové sáčky a kávové filtry, zvadlé nebo suché květiny, papírové ubrousky a kapesníčky, párátka nebo nedopalky z cigaret. Je dobré počítat s tím, že po ukončení samotného drcení je nutné zajistit dostatečný přísun tekoucí vody, aby se vzniklý kal neusazoval v trubkách a neucpával je.
Do drtiče odpadů naopak nepatří mycí houbičky, mořské škeble, látkové kapesníčky ale také suché slupky cibule, kukuřice a listy artyčoku, které se špatně drtí a ucpávají odpad.
Co si promyslet ještě před koupí?
Než se vůbec vrhnete do celého toho kolotoče, položte si několik základních otázek:
Nebudu obtěžovat sousedy hlukem? Tento problém je nutné vzít v potaz zejména v panelových domech. Ještě horší než hluk bývají silné vibrace, které se v soustavě odpadních trubek snadno přenesou i o několik pater dál.
Neucpává se vám doma často odpad? Pokud ano, bude nejspíše problém v šířce nebo sklonu trubek, který neumožňuje vzniklému odpadu dostatečně rychle odtékat. Zakoupení drtiče by vše jen zhoršilo.
Máte v domácnosti malé děti? Pokud ano, nemusíte se drtiče úplně vzdát, ale je dobré investovat do tzv. skrytého zapínání, které zabrání náhodnému spuštění a tím i možnému nebezpečí.
Jak velký je odpadní ventil vašeho dřezu? Na našem trhu jsou k dostání drtiče s průměrem 89 nebo 92 mm. Vše si tedy důkladně poměřte a případné odlišnosti konzultujte s odborníkem.
Končí zbytky mého bioodpadu často ve WC? Pokud ano, bude pro vás drtič odpadů ideální volbou. Větší kusy spláchnutých potravin poskytují potravu přemnoženým potkanům, kteří jsou problémem mnoha velkých měst. Kal z drtiče naopak zužitkovat neumí. Větší radost z něj mají čističky, které ho často využívají na výrobu bioplynu. Drobné pevné částečky v kalu navíc pomáhají odstraňovat mastnotu usazenou v trubkách (jednoduše ji strhnou s sebou) a tím prodlužují jejich životnost.