Proč se na zahradě daří plevelu a jak s ním bojovat

Plané rostliny lidově označované jako plevel jsou věčným nepřítelem všech zahrádkářů. Na kvalitě půdy a jejích vlastnostech závisí úspěch či neúspěch pěstovaných květin, stromů, keřů a zeleniny. Jak zjistit proč se nedaří například jahodám, zatímco kopřivy rostou jak o závod?

Vše začíná u složení půdy

Málokoho napadne zkoumat složení půdy. Většina z nás sice pozná písčitou, kamenitou, suchou nebo mokřinu, ale to je vše. Plevel na zahraděO kvalitě půdy však rozhoduje nejen druh, ale i její fyzikální vlastnosti. Právě ty určují, jak dlouho udrží vláhu, kolik obsahuje živin a jestli je zásaditá nebo kyselá.

Určitou část  ve složení půdy tvoří jílovité částice, které se mísí s pískem a humusem. Podle toho, která složka převládá, je půda písčitá, písčitohlinitá, hlinitopísčitá či jílovitá. Při vysokém obsahu písku jsou půdy dobře propustné a provzdušněné, za sucha ale rychle vysychají. Jílovité půdy jsou naopak studené, obtížně se obdělávají, ale dají se snáze vylepšit než (na organickou hmotu chudá) písčitá půda.

Vlastnosti půdy – Podle nosa poznáš kosa!

Známé lidové rčení se výstižně se hodí pro hrubý odhad kvality půdy na vašem pozemku. Stačí si všimnout, jaký plevel nejvíce převládá.

Kyselé a těžké půdy jsou porostlé šťovíky, ohnicí, přesličkou a violkou trojbarevnou. Lehčí suché půdy s vyšším obsahem vápna jsou plné komonice, tolice dětelové či planých hrachorů. Na úrodných, středně těžkých půdách se setkáme s hluchavkou, vlčím mákem, pcháčem rolním a drchničkou. Vysoké kopřivy a urostlé bezové keře v půdě upozorní na nadbytek dusíku.

Analyzuje a vylepšujeme půdu

Ze všeho nejdřív hrábněte prsty do země a sevřete dlaň: Lehká půda je sypká, těžká utvořila hroudu a středně těžká se rozdrobila na malé částice. Určili jste typ půdy. Někde je půda lehká (písčitá až písčitohlinitá), jinde těžká a uléhavá Pytel se zahradním odpadem(jíl) a někde třeba i kamenitá.

Podle typu půdy se rozhodnete, zda ji stačí jen zrýt a sázet, nebo jestli je třeba půdu nějak vylepšit. Písčité půdy jsou velmi propustné, rychle se zahřívají, ale snadno propouští živiny do spodních vrstev.

Přimísením jílu dosáhnete zlepšení úrodnosti lehké půdy. Naopak těžké jílovité půdy je třeba promíchat s vylehčujícím materiálem jako například s pískem, rašelinou, slámou nebo listím.

Někdy je na místě i odvodnění půdy, zvláště je-li hodně jílovitá, protože trvalé zamokření snižuje její teplotu – půda je studená. S kamenitou půdou se můžete buď smířit a vybudovat si na ní skalku, anebo s ní dlouhá léta bojovat. Nejprve budete kámen vybírat, pak půdu rigolovat a nakonec hnojit. (Rigolování je zvláštní způsob rytí, kdy zeminu zpracováváme až do hloubky 1 až 1,5 m tak, aby byla jednotná. Zároveň ji mísíme s kompostem a hnojivy.)

Salát odhalí jed

Za nebezpečné látky, které se z půdy mohou dostat až do potravního řetězce, je považován nejrůznější stavební odpad, z něhož se uvolňují těžké kovy jako kadmium, rtuť, olovo, titan a mnoho dalších.

Pokud nemáte tušení, co se v zahrnuté suti pod navezenou ornicí skrývá, je salátový test nejrychlejším způsobem, jak odhalit kontaminovanou půdu.

Na „podezřelém“ místě vysejeme salát, který velmi rychle klíčí. Na zdravé půdě se objeví buď semenáčky silné a dobře vyvinuté, v opačném případě salát nevyklíčí nebo vyrostou zdeformované a slabé saláty.

Je to metoda pouze jen orientační, která nic nevypovídá o množství ani druhu škodlivých látek v půdě. V takovém případě nezbývá než se obrátit na akreditovanou laboratoř, která provede podrobný rozbor půdy a poradí, jak se s problémem vypořádat.

Obecně je takový  podrobný rozbor poměrně drahou záležitostí, ale vyloučit zdravotní riziko se určitě vyplatí. Běžný rozbor půdy, který ukáže množství živin a další parametry včetně doporučení, jak půdu vylepšit, je záležitostí několika stokorun.


Líbí se vám článek? Doporučte jej ostatním:

One Comment - Napsat komentář

Přidejte komentář