Cibule je celosvětově nejpoužívanější kuchyňskou zeleninou. Neobejde se bez ní prakticky žádná příprava masa a zeleniny. Jídlům dodává výbornou chuť a jedinečnou vůni. A hrstka cibule osmažená na másle vyvolá u přítomných strávníků větší chuť k jídlu.
Na úvod si dáme špetku botaniky. Cibule kuchyňská patří do čeledi liliotvarých a její latinský název je Allium cepa. Pokud jste absolvovali alespoň několik hodin latiny, víte, že cepa znamená pokrm. Jak výstižné. Naše české slovo cibule ale pochází z Německa, konkrétně ze slova Zwiebel.
Cibule je hlavní součástí mnoha tradičních zahraničních pokrmů. Za všechny jmenujme třeba francouzskou cibulačku a cibulový koláč nebo britské nadívané cibule. Původní domovinou cibule je stření Asie. Typická je například pro indickou kuchyni, kde je osmažená na troše tuku považovaná za vyhledávanou pochoutku. Ve starověku znali cibuli v Evropě hlavně Řekové a Římané, poté se na její existenci poněkud pozapomnělo a v Čechách se první pálivé hlavičky objevily až v 19. století. Přesto tvoří základ tak typických českých jídel jako vepřo-knedlo-zelo nebo svíčková.
Známé i neznámé druhy cibule
V obchodech můžeme narazit hned na několik druhů cibule. Klasickou žlutou cibuli, červenou cibuli, cibuli šalotku atd. Kromě svého vzhledu se každá z nich mírně liší i chutí a způsobem použití.
Žlutá cibule
Žlutá cibule není nic jiného, než ta obyčejná, kterou pravidelně kupujete. Hodí se hlavně ke smažení a pro teplou kuchyni, zejména jako základ do gulášů, omáček apod.. Usmažená cibule má mnohem lepší chuť, než ta vařená. Důvod je prostý – teplota varu vody je 100 °C, ale u rozpáleného oleje je potřeba až 160 °C. Vyšší teplota uvolňuje z cibule vodu a zesiluje tak její chuťové vlastnosti.
Červená cibule
V některých kuchařských knihách se dočtete, že červená cibule je typická svou jemnou a nasládlou chutí. To bohužel platí hlavně na tržištích v Řecku a Španělsku, ale standardní červená cibule dodávaná do středoevropských obchodů je ve skutečnosti chuťově velmi ostrá a štiplavá. Hodí se k použití zatepla, zejména ke všem druhům masa a pokrmům dodává zajímavou barvu.
Bílá cibule
Bílá cibule je jemnějším zástupcem svého druhu. Chuť je jen velmi mírně štiplavá a při krájení vám neslzí oči. Používá se zastudena zejména do salátů a majonéz. Při loupání je potřeba dát pozor na několik vrstev jemné slupky, které by při nedostatečném odstranění spolehlivě zkazily celé jídlo.
Cibule šalotka
Menší cibule velmi výrazné a štiplavé chuti. Po zasazení vytváří tzv. Hnízda, takže na podzim sklidíte místo jedné velké cibule trs menších hlaviček. Typická je pro francouzskou 
kuchyni a hodí se do teplých pokrmů jemnějšího charakteru (sýrové omáčky, vývary, ryby atd.).
Cibule perlovka
Cibuli perlovku potkáte v obchodech jen zřídka. Patří mezi lahůdkové odrůdy s krátkou trvanlivostí. Využívá se proto hlavně v konzervárenství. Její drobné lesklé bíle zbarvené cibulky se nakládají do nejrůznějších nálevů a používají se jako chuťovka po jídle pro dobré trávení.
Zimní cibule
Známe ji také pod názvem cibule sečka nebo ošlejch. Je ceněná zejména pro svou nať, která se dá sklízet celoročně. Nať má velmi jemnou chuť a obsahuje množství vitamínů. Používá se všude tam, kam se hodí pórek. Samotné cibulové hlavičky se používají stejně jako žlutá cibule.
Jarní cibulka
Jsou mladé výhonky obyčejné cibule. Obsahuje mnoho vitamínů. K dostání bývá i s natí. Její chuť je jen mírně štiplavá a připomíná pórek. Hodí se hlavně do studené kuchyně, např. nakrájené na chlebu s pomazánkou, ale nakrájená kolečka je možné přidat i do teplých jídel typu „čína.“ Ke smažení se příliš nehodí, přidáváme ji proto až později.
Léčivé vlastnosti cibule
Cibule obsahuje mnoho důležitých vitamínů a minerálů, které se druh od druhu liší jen mírně. Patří sem hlavně sodík, vápník, draslík, hořčík, fosfor a železo. Dále také alliny a flavonoidy.
Alliny dodávají cibuli její pověstné dezinfekční a antimikrobiální účinky, flavonoidy zase patří mezi významné antioxidanty.
Pravidelné konzumace cibule – ideálně v syrovém nebo jen mírně upraveném stavu, prospívá cévám, upravujte střevní mikroflóru a napomáhá trávení. Naše babičky ji také znaly jako výborný lék proti kašli a dalším onemocněním dolních dýchacích cest. Nakrájenou cibuli stačí posypat lžící cukru a vzniklou šťávu (která se vyloučí už po několika minutách) užít po lžičkách 3-4x denně.
Rozkrojená cibule také pomáhá proti rýmě – stačí k ní několikrát denně dlouze přičichnout. Nejenže pomůže od ucpaného nosu ,ale také postupně zlikviduje usazené viry. A čerstvé kolečko cibule také pomáhá při poštípaní hmyzem. Postižené místo je třeba potřít co nejdříve a opakovat ještě několikrát během dvou hodin. Zmizí otok i nepříjemná bolest a svědění.
Použití cibule je tedy opravdu všestranné. A aby toho nebylo málo, můžete rozkrojenou cibuli použít k čištění lakovaných bot a kabelek, nebo k odstranění skvrn po žehlení. A cibulové slupky lze s úspěchem použít nejen k obarvení velikonočních vajíček, ale i přírodně batikovaného obleční. Proč vyhazovat něco, co může být užitečné!