Pod pojmem fasáda si pravděpodobně všichni představí omítku a zevní plášť domu. Ale ve specializovaných případech můžeme narazit i na tzv. vnitřní fasádu. Jedná se o krytí vnitřního zateplení. A to může na první pohled vypadat jako jakákoliv jiná vnitřní zeď, nebo se doopravdy může jednat o imitaci venkovního krytí. Záleží jen na to, jak si fasady ve svém domě jejich majitel vysní a zrealizuje. Není to však nic neobvyklého a u otevřených prostorů s velkým podílem přirozeného světla se jedná dokonce o vysoce designovou a moderní věc.
Předstěny
Předstěny jsou jedním ze způsobů, jak se dá jednak zakrýt stará, nerovná a hrbolatá zeď. Zároveň je odizolovaná. A navíc se předstěna dá udělat doslova z jakéhokoliv materiálu si vzpomenete. Často se pro svou lehkost a zároveň dobré vlastnosti používají sádrokartonové desky. Ty jsou pokryty izolační hmotou, například polystyren nebo minerální vlna. A následně je na nich ještě z vnitřní strany použitá parozábrana. Nevýhodou tohoto systému je, že se na stěnu nedají s velkým úspěchem věšet police, obrazy ani nic podobného. Protože při tom často dojde k porušení stěny, izolace nebo parozábrany a celý systém je tak nefunkční.
Tepelně-izolační omítky
Dalším způsobem, jak jednak zaizolovat, a zároveň vkusně potáhnout vnitřní stěny domu, je použití tepelně-izolační omítky. Jedná se o omítku s tepelně izolační vrstvou. Může se jednat o použití perlitu, kalciumsilikátové minerální desky nebo polyuretanová pěna. Perlit má obecně ze všech tří možností nejmenší izolační účinnost, a proto je potřeba ji pro dokonalou ochranu nanést třeba i pěti až osmi centimetrů.
Kalciumsilikátové minerální desky jsou vhodné do prostorů s hrozbou napadením plísněmi, nebo kde se již nyní vytvářejí tepelné mosty. Má totiž vhodné vlastnosti pro odvedení vody, stejně jako pro odolnost vůči napadení houbami apod. Nicméně se jedná o poněkud nákladnější investici, protože je potřeba počítat se zvýšenými náklady jak na speciální lepidla nebo vnější omítky určené k potažení minerální desky. Polyuretanové pěna se používá vytvarovaná do stěn, které jak dobře zateplují, tak díky speciálním drážkám také odvádějí vodu. Ta se následně nehromadí a postupně se odpařuje.
Pěnosklo
A poslední, ne tak známou a využívanou formou, je použití pěnoskla. Pěnosklo se chová obdobně jako klasické sklo. Tedy neabsorbuje vodu, pouze ji po povrchu odvádí. A je spíše neutrální ke vzniku plísní nebo hub. I tak se jedná o kvalitní a zejména cenově dostupný způsob, jak vnitřní izolaci a omítku provést. Proto je dobré si předem dobře rozmyslet rozmístění elektrických rozvodů, hmoždinek a dalších komponentů, jejichž dodatečná instalace by mohla velmi ohrozit bezpečnou integraci stěny. Nicméně i stěna z pěnoskla, pokud je vhodně realizována a je v ní vymyšlen odpar a odvod vody, může být základem pro zajímavou vnitřní stěnu.