S kerblíkem třebulí neboli třebulí pravou se u nás můžete setkat nejčastěji ve volné přírodě. Pozor však na záměnu s kerblíkem lesním a jinými miříkovitými, některé rostliny jsou prudce jedovaté. Proto konzumujte pouze bylinku, která pochází z ověřeného osiva. U nás neprávem opomíjený kerblík vládne především pikantní francouzské a čerstvé středomořské kuchyni.
Popis a pěstování
Tato méně známá bylinka pochází z Malé Asie a jihovýchodní Evropy. Kerblík svým vzhledem nejvíce připomíná známou hladkolistou petrželku. Jeho lístky však mají světlejší odstín. Jedná se o bylinku dvouletou, která se pěstuje jen jako jednoletka. Její sílu podpoříte zastřižením stonků jdoucích do květu. Včasným odstraněním květenství také předejdete nekontrolovanému vysemenění v zahradě. Pokud chcete semínka uchovat na další výsev či nadcházející sezonu, nechte vykvést jen pár stonků a semena skliďte dříve, než ze zralých okolíků sama odpadnou.
Kerblík ocení především polostín a dobře propustnou výživnější půdu s častější zálivkou. S úspěchem ho lze pěstovat i v květináči nebo truhlíku. Pro využití v kuchyni se sklízí jen mladé natě. Proto je ideální výsev semen několikrát za sezonu opakovat, abyste měli vždy čerstvé lístky připravené k přímé spotřebě.
Kerblík třebule v kuchyni
Zelené natě se hodí do pomazánek, k posypání upravených vajíček, do salátů, smetanových omáček i na grilovaná masa včetně ryb. Jemné petrželovoanýzové aroma výtečně doplní dušenou mladou karotku i nové brambory. Chuť kerblíku nechte plně vyniknout v jednodušších pokrmech. Aromatičtější bylinky, jako rozmarýna či tymián, by jej totiž snadno zastínily.
Dále je potřeba mít na paměti, že jeho prchavá vůně se při vyšších teplotách může ztratit, proto se využívá pouze čerstvě utržený a není vhodné ho sušit v sušičce. Můžete ho ale zamrazit. Také v bylinkovém másle vydrží o něco déle připravený k použití.
Léčivé účinky
Kerblík v dřívějších dobách patřil k hojně využívaným klášterním bylinám. Byly mu přisuzovány hřejivé a vysušující účinky, proto se využíval zevně k léčbě otoků a kožních vředů. Vnitřně pak sloužil ke snížení horečky, zmírnění žaludečních bolestí, při onemocnění sleziny a jater nebo při zvracení či průjmu. Bylinkáři ho nyní doporučují k posílení všech orgánů, které přicházejí do styku s jedy a zplodinami metabolismu.
Jeho nať obsahuje vysoké množství flavonoidů, hořčin a silic. Využívá se také jako přírodní spasmolytikum na uvolnění křečí hladkého svalstva. Dále z něj lze připravit čaj pro jarní očistnou kúru a k posílení činnosti jater, žlučníku a ledvin. Při jeho užívání je ale důležité zvýšit příjem tekutin, aby se toxiny z těla co nejrychleji vyplavily.