Loubinec (Parthenocissus), česky též přísavník a lidově psí víno, je nenáročná popínavá rostlina, která velmi rychle roste, rychleji než třeba břečťan (Hedera helix), na rozdíl od něj jsou však loubince opadavé. Na podzim září krásnými barvami a během sezóny neúnavně rostou vzhůru a dávají obživu řadám druhů hmyzu. Seznamte se lépe s touto popínavkou a připravte se na její podzimní výsadbu.
Několik druhů přísavníku
Na světě existuje 13 druhů přísavníků. V našich podmínkách zdomácněl loubinec popínavý, který roste především v lužních lesích. Tento druh je velmi podobný loubinci pětilistému, který patří spolu s loubincem třílistým mezi dva hlavní druhy pěstované u nás. Všechny uvedené druhy jsou velmi dobře rostoucí popínavé opadavé rostliny, které se vyznačují vysokou odolností vůči průmyslovému znečištění. Také dobře snášejí zkracování, zastřihávání, a to i do starého dřeva. Květy loubince jsou nenápadné, pro hmyz však lákavé, podobně jako jejich plody připomínající zakrslé hrozny vína.
Přísavník popínavý – Parthenocissus inserta
Divoce rostoucí zástupce má pětičetné listy o velikosti 4–13 cm. Jeho přísavné štítky jsou zakrnělé, a proto potřebuje ke svému růstu oporu (např. pergolu). Jedná se o extrémně zimovzdroný, pozdě rašící a brzy opadající druh.
Přísavník pětilistý – Parthenocissus quinqefolia
Tento druh loubince obvykle nepotřebuje oporu, je schopen obrůstat stěny domů apod. Na hladších površích je však dobré mu pomoci např. vodorovnými dráty umístěnými ve vzdálenosti 60 až 100 cm. Kromě funkčních má i ozdobné úponky. Listy jsou pětičetné, velké 4–12 cm.
Přísavník pětilistý se hůře ujímá, avšak zadaří-li se mu, nic ho v jeho bujném růstu nezastaví. Nejčastěji se setkáte na trhu s odrůdou ‚Engelmanii‘, vyznačující se zdobnějšími listy a lepší přilnavostí než původní druh. V Severní Americe se P. quinqefolia často používá jako půdokryvná rostlina.
Přísavník třílaločný – Parthenocissus tricuspidata
Tento druh pochází původně z východní Asie. Má-li vyhovující podmínky, dokáže se pnout do výšky až 20 m. Tento druh vytváří vzdušné kořeny. Jeho úponky, dlouhé až 3 cm, při dotyku s povrchem vylučují látku podobnou lepidlu, která usnadňuje pohyb rostlinám i po hladkých površích jako je sklo, plast. Tato lepová složka ani samotné úponky loubinců nepoškozují povrch, na který se chytají. Lesklé listy P. třílaločného zabarvují podle podmínek do odstínů bronzové až šarlatově červené. Ve stáří může mít tento druh větve široké až 10 cm.
Podmínky pěstování
Všechny druhy loubinců vyžadují slunná až polostinná stanoviště. Pokud jde o nároky na půdu, prospívají v jakékoli pěstěné půdě. Špatně reagují na zamokřenou půdu, zvláště v prvních letech pěstování. Při výsadbě počítejte s tím, že tato divoká popínavka potřebuje dostatek místa. Přísavník si velmi snadno namnožíte řízkováním během října, po opadu listí.
Kde loubinec vysadit?
Tato opadavá popínavka velmi dobře poslouží k oživení méně vzhledných míst, k zakrytí fasád a problémových staveb. Musíme však počítat s tím, že na podzim a během zimy opadne. Parthenocissus můžete využít k ozelenění pergoly. Posloužit může také pro optické rozčlenění velké stěny.
Výsadba psího vína
Pro výsadbu loubinců si vybírejte vždy silné a zdravé rostliny s bohatým kořenovým systémem. Na pohled by měly být sazenice souměrně rostlé, bez zjevných vad či známek napadení škůdci. Při výsadbě vyhloubíme dostatečně hlubokou jámu, min. 50 cm, či větší, podle velikosti balu sazenice.
Dále dbáme na dostatečný rozestup mezi jednotlivými rostlinami (alespoň 0,5 m). Nikdy nesadíme více druhů přísavníků dohromady, nesnesou se. Zajímavou kombinaci však může vytvořit loubinec a břečťan. Tuto popínavku můžeme vysadit nejlépe na podzim (během října), případně na jaře. Výsadba je v podstatě možná i v létě, avšak v tomto ročním období existuje riziko, že se rostlina špatně ujme.
Zdroje:
http://zahradaplnazivota.cz/wp-content/documents/rostliny.pdf
https://docplayer.cz/19560577-Popinave-rostliny-v-zahradni-a-krajinarske-tvorbe.html
https://popinave-rostliny.webnode.cz
https://cs.wikipedia.org/wiki/Loubinec