Chcete si rozšířit svou rodinu pokojových rostlin? Nemusíte hned spěchat do zahradního centra. Řadu z klasických pokojovek si zvládnete namnožit sami. Stačí, když budete mít k dispozici čistý ostrý nůž či žiletku, vhodný substrát a nádoby. Z vlastních namnožených rostlin navíc budete mít mnohonásobně větší radost. Pojďte si to vyzkoušet s námi.
Jak to funguje
Rostlina reaguje na poranění produkcí hojivého pletiva (kalusu), z kterého vyrůstají kořínky. Díky tomu jsou rostliny schopny přežít v přírodě a šířit se dále nejen semeny. Této znalosti prakticky využíváme při vlastním rozmnožování rostlin nejen řízkováním.
U většiny pokojových rostlin, které lze rozmnožovat řízky, provádíme řez těsně pod místem, odkud vyrůstá list.
Existují však i výjimky, jako jsou africké kopřivy, u kterých může vzdálenost mezi místem nasazení a místem řezu být delší. Řezná plocha by neměla přesahovat místo, odkud pupen vyrůstá.
Zakořeňování rostlinných řízků
Rostliny by při zakořeňování neměly přijímat téměř žádné živiny. Pro počáteční tvorbu kořenů u většiny druhů postačí, když je ponoříte do teplé vody (okolo 20 °C). Hladina vody by neměla sahat výše než místo, odkud vyrůstají listy.
Poté, co kořínky dosáhnou délky okolo 3–4 cm, můžeme rostlinky zasadit do substrátu chudého na živiny. Ideální je směs rašeliny a písku. Lze také použít jinou zeminu.
Rozhodnete-li se rostlinky ve vodě ponechat déle, pravidelně ji vyměňujte.
Jakmile rostlina vytvoří dostatečné množství kořenů, můžete ji přesadit do trochu větší nádoby. Další přesazení ponechme až na chvíli, kdy rostlina prokoření celým květináčem.
Stonkové, listové či kmínkové?
Stonkový řízek vzniká při seříznutí vrcholů výhonu. Z odříznuté stonkové části by měly vyrůstat 2 až 3 listy. Ten nejspodnější je nutné vždy odstranit.
Větší listy (3 cm a více) vyrůstající z řízku je potřeba zkrátit dle velikosti o ½ až ⅔, aby se zmenšila plocha odpařování a rostlina mohla soustředit svou energii na kořenění.
Stonkovými řízky lze množit fíkusy (Ficus), pokojovou lipku (Sparmannia africana), filodendrony (Philodendron) či šplhavnice (Epipremnum) a řadu dalších pokojových dvouděložných rostlin. V některých případech volíme i jiné metody, které jsou v daný okamžik snazší, např. oddělování.
U vzrostlejších, starších rostlin (např. fíkus, difenbachie…) je vhodné množení kmínkovými řízky. Kmínková část se seřízne podle stavu rostliny. Seříznutý kmínek se pokládá po celé délce do substrátu, ideální je např. kůrový humus apod. Na místech, kde jsou pupeny, vyrostou časem nové výhony.
Rozmnožování listovými řízky provádíme u rostlin netvořících stonek, ale trsy, jako například africká fialka (Saintpaulia) či begonie (Begonia) ozdobná listem. Nejprve oddělíme list i se stonkem a následně narušíme hlavní žilnatiny. Vzniklé listové řízky musí obsahovat část hlavní žilnatiny, ideálně by měly být ve středu listového řízku. Z žilnatiny se vyvinou prýty (rostlinky), které si můžeme následně napěstovat.
Teplo a vlhko
Aby se řízky mohly uchytit, potřebují teplo. Pro úspěšné kořenění je důležitá teplá půda a dostatečná vzdušná vlhkost. Ovlivnit teplotu můžeme volbou místa, kde rostlinky umístíme. Mnohem náročnější však někdy bývá zajištění potřebné vzdušné vlhkosti, která se rychle vytrácí, zvláště v místech okolo topení.
Optimální podmínky pro tvorbu kořenů se nejlépe udržují ve sklenících, na květinových oknech či ve vitrínách, tam je vlhkost vzduchu dostatečná. Nemáme-li takové možnosti, můžeme sáhnout po skle či průhledné fólii. U zakrytých řízků občasně kontrolujeme vlhkost substrátu, dle potřeby provedeme rosení. Všimneme-li si, že dochází k zapařování, nádobu na chvíli odkryjeme. Větrání, které není příliš intenzivní, řízkům prospívá a hlavně snižuje pravděpodobnost vzniku plísně a jiných houbových chorob.
ZDROJ:
BÖHMIG, Franz, Jürgen RÖTH, Bärbel RÖTH, Werner SCHURICHT a Barbara SCHÖN. Zahradničení den po dni: velký zahradnický rádce: 1686 rad, 532 kreseb. Přeložila Pavla DOUBKOVÁ. Praha: Euromedia, 2016.